5.B Výuka mimo lavice - NPM - "Dětství ve stínu hákového kříže" 21. 4. 2026

Probrané učivo vlastivědy jsme si po měsíci v souvislostech a s přesahy do všech dalších vyučovacích předmětů opět zopakovali v Národním pedagogickém muzeu na Malé Straně prohlídkou výstavy "Dětství pod hákovým křížem" a aktivní účastí ve stejnojmenném edukačním programu.

Výuka mimo lavice_ úterý 21. 4. 2026_Národní pedagogické muzeum_výstava a edukační program "Dětství pod hákovým křížem"

Moudrá paní lektorka předkládala dětem z této těžké a temné doby právě tolik, kolik jejich hlavičky mohly pobrat. Zopakovali jsme si společně u mapy historická fakta, data a osobnosti, prohlédli jsme si předměty běžné potřeby, školní i volnočasové (hračky, knížky), dobový tisk i plakáty, zhlédli jsme v kině propagandistický týdeník, dozvěděli jsme se, co byla organizace Kuratorium, prohlédli jsme si uniformy Hitlerjugend i pytle, ve kterých UNRRA dopravovala do ČSR materiální pomoc.

(Správa Spojených národů pro pomoc a obnovu byla mezinárodní organizace založená v roce 1943 k zajištění pomoci zemím postiženým druhou světovou válkou - dodávala potraviny, ošacení, léky a stavební materiál, a významně pomáhala s obnovou, přičemž rozsáhlá pomoc směřovala také do poválečného Československa).

Děti ve dvojicích vyplňovaly pracovní list - odpovědi hledaly po celé expozici a nakonec jsme si všechny správné odpovědi zkontrolovali.

Celý program byl veden s důrazem na mezilidské vztahy - dobré i špatné, jednoduché i složité, ty, které umožnily někomu přežít, i ty, které zabíjely. Provázely nás postavy tří dětí - českého děvčátka, židovského a německého chlapce - viděli jsme, jak to vypadalo v české, německé i židovské škole (poslechli jsme si i kousek textu v hebrejštině) i jak se tyto školy během války proměňovaly, slučovaly, mizely, co se v nich učilo... nakonec i jak to vypadalo s výukou v terezínském ghettu.

Děti si samy mohly uvědomit, jak důležité a zároveň těžké bylo nezradit a pomáhat potřebným. Jak lehké bylo někoho zničit udáním a mnohé další.

A také to, že můžeme být hrdí na lidi jako byl Přemysl Pitter (a mnozí další), který po válce pro bezprizorné děti české, židovské i německé organizoval pomoc a vracel je po prožitých hrůzách zpátky do "normálního" života.

Znovu byla akcentována skutečnost, že záleží na nás samotných a našem přístupu, jak v životě budeme fungovat - učit se, pracovat, vytvářet si kvalitní vztahy, umět se postavit zlu atd., protože historie má občas tendenci opakovat se...

Domů si všichni odnášíme spoustu námětů k přemýšlení...